Poděkování
23. 10. 2018
Kdo z Vás přišel v úterý 23. 10. do Hankova domu na předávání cen osobnostem města, mohl slyšet orchestr ZUŠ ze Dvora Králové n/L a Jaroměře pod vedením Jany Kovářové a Stanislava Bihariho. Zazněla mimo jiné Vltava Bedřicha Smetany a Novosvětská od Antonína Dvořáka. Byl to úžasný zážitek. Soubor ve složení dvaceti jedna smyčců, dvou fléten, klarinetu a klavíru naplnil celý sál atmosférou, ze které bylo cítit obrovské nadšení mladých muzikantů. Jejich energie putovala k divákům a ti odpověděli dlouhým potleskem.
Přemýšlela jsem, jak je to vůbec možné, aby se tolik žáků během krátké doby jednoho měsíce sehrálo a připravilo na vystoupení. Jak je skvělé, že si udělali čas i na soustředění v sobotu dopoledne. Jak je to mohlo bavit? Vzpomněla jsem si potom, jak jsem se přišla podívat na poslední sobotní zkoušku chvíli před jejím koncem. Sedla jsem si do sálu a poslouchala. Myslíte, že Dvořáka? Ne. Pan učitel s dětmi diskutoval o otázkách všedního života. Nebyla zde žádná únava z dopoledního soustředění ani nervozita z připravovaného koncertu. Probíhala živá diskuse plná otázek a odpovědí, názorů, které děti samy formulovaly a bezprostředně vyjadřovaly. V tom byla ta síla, ten hnací motor! Setkávání, komunikace, výměna názorů, legrace, pohoda, přátelství, vzájemná tolerance. Když něco děláte od srdce a s nadšením, asi takhle to vypadá!
Děkuji paní Kovářové a panu Biharimu za skvělé vedení souboru a za čas, který dětem věnují. Přeji, aby se jim nadále dařilo předávat žákům své zkušenosti i nadšení.
Mgr. Jitka Baudischová
Přemýšlela jsem, jak je to vůbec možné, aby se tolik žáků během krátké doby jednoho měsíce sehrálo a připravilo na vystoupení. Jak je skvělé, že si udělali čas i na soustředění v sobotu dopoledne. Jak je to mohlo bavit? Vzpomněla jsem si potom, jak jsem se přišla podívat na poslední sobotní zkoušku chvíli před jejím koncem. Sedla jsem si do sálu a poslouchala. Myslíte, že Dvořáka? Ne. Pan učitel s dětmi diskutoval o otázkách všedního života. Nebyla zde žádná únava z dopoledního soustředění ani nervozita z připravovaného koncertu. Probíhala živá diskuse plná otázek a odpovědí, názorů, které děti samy formulovaly a bezprostředně vyjadřovaly. V tom byla ta síla, ten hnací motor! Setkávání, komunikace, výměna názorů, legrace, pohoda, přátelství, vzájemná tolerance. Když něco děláte od srdce a s nadšením, asi takhle to vypadá!
Děkuji paní Kovářové a panu Biharimu za skvělé vedení souboru a za čas, který dětem věnují. Přeji, aby se jim nadále dařilo předávat žákům své zkušenosti i nadšení.
Mgr. Jitka Baudischová